Intimní olejové parfémy nejsou výmyslem moderní kosmetiky ani reakcí na nedostatek hygieny.
Jejich kořeny sahají hluboko do civilizací, které položily základy kultury, medicíny i vědy – do Egypta, Persie a Mezopotámie.
Právě zde vznikl vztah k vůni jako k něčemu posvátnému, osobnímu a kultivovanému.
Historie, která začíná u žen
Nejstarší doložená parfumérka v dějinách lidstva nebyl muž, ale žena.
Jmenovala se Tapputi-Belatekallim a žila přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii.
Byla dvorní parfumerářkou a chemičkou, která destilovala oleje, pracovala s květy, pryskyřicemi a vodou. Její postupy byly zaznamenány na hliněných tabulkách – a dodnes jsou považovány za první písemný doklad parfumerie a chemického zpracování vůní.
V Egyptě byla vůně nedílnou součástí života. Oleje se používaly k ochraně pokožky před sluncem a suchem, k očistě těla i k rituálům.
Parfém nebyl dekorací, ale výrazem řádu, harmonie a vitality.
V Persii se parfumerie dále rozvíjela jako umění práce s oleji a esencemi, kde se kladl důraz na jemnost, vrstvení a dlouhotrvající vůni blízkou pokožce.
Ve všech těchto kulturách platilo jedno společné pravidlo: vůně přichází až po očistě.
Nikdy ji nenahrazuje.
Je jejím završením.
V Egyptě je dodnes živá.
Živá tradice, nikoli muzeální relikvie
Tato tradice nezůstala uzavřena v historii.
Měla jsem možnost procestovat nejen velká města, ale i malé egyptské vesnice a strávit mnoho času s místními ženami.
Právě tam jsem pochopila, že péče o sebe není otázkou luxusu, ale identity.
I ta nejprostší žena vám bez rozpaků řekne:
„Chci být pro svého muže dlouho krásná.“
Ženy zde používají parfémy, pečují o vlasy a pokožku často velmi přirozeným způsobem, vycházejícím ze starých zvyků, bylin a olejů.
Muži běžně navštěvují lazebnictví, kde je péče o tělo a vůně samozřejmostí.
Parfém je součástí mužské i ženské kultivovanosti, nikoli výstředností.
Navenek ženy svou krásu často skrývají.
Doma se však proměňují – v jemné, rafinovaně cudné bytosti, které inspirují své muže.
Ne hlučně, ne okázale.
Tiše.
Je to tradice s hlubokými kořeny, která se předává mezi ženami přirozeně, bez veřejných proklamací.
Značky jako pokračovatelé tradice
Současné orientální značky, jako jsou Al Harameen či Hamail Al Musk, nejsou náhodnými produkty globálního trhu.
V Egyptě patří k běžně užívaným, respektovaným výrobcům olejových parfémů.
Navazují na tradiční parfumerii, která pracuje s olejovou bází, jemnými kompozicemi a vůněmi určenými blízkosti, nikoli prostoru.
Čím déle v této kultuře pobývám, tím častěji si kladu otázku, proč se u nás přerušila tradice ženského předávání znalostí.
Proč zmizely recepty, doporučení, tiché rozhovory mezi matkou a dcerou, babičkou a vnučkou.
V Egyptě se o kráse a intimitě nemluví veřejně – ale mezi ženami nejsou tato témata tabu.
Jsou přirozená.
S respektem a pokorou pronikám do těchto vrstev tradice a stále jasněji vidím, že intimní olejové parfémy nejsou o zakrývání.
Jsou o kontinuitě.
O vztahu k tělu, k blízkosti a k moudrosti, která vznikla dávno před námi – a přesto je stále živá.
