Marcel Proust ve své knize Hledání ztraceného času barvitě popisuje: „Namáčím a rozpouštím si sušenku v čaji a díky té vůni a chuti se hned vracím ve vzpomínce do dětství.“…
Jak to tedy je…
Citát z výše uvedené knihy, tedy respektive autor se stal legendou, kdy se zapsal do vědeckých kuloárů a Proustův syndrom se ujal pro vybavení životních vzpomínek. Čich má ze všech smyslů z hlediska synaptických spojení nejpřímější přístup k hipokampu a amygdale, což jsou části limbického systému, které vyhodnocují, zda jsme v bezpečí, či v ohrožení. Studie například ukázaly, že emočně zabarvené čichové podněty vyvolávají oproti stimulům jiných smyslů oboustrannou aktivaci amygdaly. Podle čichu si hledáme partnera, ale také dokážeme až na 30 m doslova „vyčmuchat“ nebezpečí. Tudíž skrze nos se dostaneme do ráje, ale i peklíčka našich osobních prožitků. Proto práce s čichovými vjemy je tak fascinující, vše se odehrává v řádech vteřin.
Čichová paměť
Čichová paměť odlišné aspekty, kterými se vyznačuje například od vizuální a verbální paměti. Lidově řečeno, co si načicháme jen tak nezapomeneme. Ukládají se pomocí čichu hluboké vzpomínky, které následně dokážeme skrze vůni vyvolat. Je také dokázáno, že překrýt pachovou paměť je velmi náročně. Velké množství vzpomínek asociovaných s vůněmi pochází z dětství.
Dokážeme zachytit a odlišit téměř nekonečné množství čichových podnětů, málo z nich však dokážeme pojmenovat. Dalo by se říci, že čichová paměť je méně manipulační a dostává nás do čistých prožitků, skrze které jsme schopni se více poznávat nebo se navrátit do momentů svého života. Pokud ale k tomu, jak to voní (či páchne), víme i co to voní (páchne), je vědomé znovu vybavení pachu snadnější a také objevení emoce či obrazu.
Staré kultury
Měla jsem možnost studovat staré egyptské spisy, které popisují, že vůně je technologie, která nás opět propojuje do mimosmyslového vnímání. Často spisy popisují právě emoční rozpoložení, které nás vede hluboko do dětství a někdy až za hranice současného vědomí. Současná věda to již prokázala, že čich vede k našim mladším věkům, oproti vzpomínkám slovním (vyprávěným), které si pamatují naše současné období zhruba od 11 let věku. Proto vůně ve starých kulturách znamenají mnohé a dodnes se skrze čichové prožitky dostáváme k zamčeným branám našeho nevědomí.
Jak pracovat s vůní
Vůním věnuji svůj život, terapii a stále mě nepřestává fascinovat. Právě různé pachy, vůně mohou vést k unikátním a osobních vzpomínkách, které jsou zakopané jako studnice pokladů. Pracuji s vůněmi na principu vzpomínkového optimismu – tedy nejdříve si vybíráme to co nám hezky voní. Posléze nabídnu i variantu vůně, která není až tak libá. Skrze emoce jsme následně schopni znova prožít pocity štěstí, radosti, nostalgie či nepříjemného prožitku, který po několika minutách odchází. Protože s každým nádechem se vyvětrá stará „smrdutá“ vzpomínka. Proto práci s vůněmi můžeme využít jako emoční cestu osobního rozvoje. Proto vznikla celá řada terapeutických olejových parfémů, které navazují na staré umění Egypta a zároveň přinášejí nový prvek do terapeutického a (sebe)koučovacího světa.
Závěrem
Dostali jsme do vínku čich, proč jej tedy nezdokonalit a nevyužít. Berte čich, jako vaši výzvu a průvodce na cestě za poznáním. Zkuste nově objevit vůně, které s vámi něžně a postupně pracují. Garantuji vám, že se stáváte atraktivnějšími nejen pro sebe, ale také okolí. Tak tedy čichám čichám život sám.