Sedíme s paní Marcelou u on-line konzultace a probíráme možnosti, které přináší užívání lisovaných olejů za studena.
Mluvím o jejich vlivu na metabolismus, hormony, někdy také o tom, jak dokážou podpořit střevní mikrobiom nebo uklidnit zánětlivé procesy v těle.
Paní Marcela mě chvíli poslouchá, přikyvuje, občas se na něco doptá.
A pak najednou přijde věta, kterou jsem za svou praxi slyšela už mnohokrát.
„Jé… a to se z toho opravdu neposeru? Já myslela, že olej maže.“
Na chvíli se na sebe podíváme. A pak se obě rozesmějeme.
Ne proto, že by ta otázka byla hloupá. Naopak.
Je v ní kus upřímnosti a také jeden velmi rozšířený mýtus.
Lidé mají často někde v paměti uloženou představu, že olej je něco, co se používá hlavně tehdy, když střeva ztratí chuť spolupracovat. Stačí prý lžíce a všechno se „rozjede“. Z této představy pak vznikla jednoduchá rovnice: olej rovná se projímadlo.
Jenže realita je mnohem klidnější
Kvalitní lisované oleje za studena nejsou žádným spínačem střevní katastrofy.
Jsou to potraviny – velmi koncentrované a biologicky aktivní.
Obsahují:
- mastné kyseliny,
- antioxidanty,
- rostlinné steroly,
- nebo vitaminy rozpustné v tucích.
Pro lidské tělo představují především výživu buněk, nikoliv signál k úprku na toaletu.
Ano, tuky mohou trávení jemně stimulovat. Podporují tvorbu žluči a pomáhají organismu zpracovávat živiny.
Ale mezi tímto přirozeným procesem a představou okamžitého „mazacího efektu“ je velký rozdíl.
V praxi se často setkávám spíše s opačnými příběhy
Vzpomínám si například na pana Viléma. Dlouhodobě trpěl zácpou a vyzkoušel už téměř všechno, co mu kdo doporučil.
Různé doplňky, vlákninu, nejrůznější „mazadla“, jak sám s nadsázkou říkal. Když jsme spolu začali mluvit o olejích, jen mávl rukou.
„To nepomůže,“ prohlásil s jistotou člověka, který už toho zkusil hodně.
Nakonec jsme se domluvili na jednoduchém pokusu. Nasadili jsme ricinový olej, ale velmi opatrně – pouze jednu kávovou lžičku denně.
Za tři dny mi přišla zpráva.
„Tak to vám musím říct… to jsem se pěkně pokakal.“
Když jsme se o tom později bavili, oba jsme se tomu smáli. Nebyl to žádný dramatický průběh ani nepříjemná zkušenost. Spíš jemné připomenutí, že někdy tělo potřebuje jen malý impuls, aby začalo znovu fungovat tak, jak má.
Pravda bývá někde uprostřed
A právě tady se krásně potkávají oba příběhy – paní Marcely i pana Viléma.
Jedna měla obavu, že olej způsobí katastrofu. Druhý byl přesvědčený, že nepomůže vůbec.
Dobře zvolený olej může trávení jemně podpořit, někdy dokonce pomoci tam, kde se střeva dlouho trápí. Ale rozhodně to není tak, že by každá lžíce oleje znamenala okamžitý sprint na toaletu.
Proto lidem na konzultacích často říkám jednu jednoduchou věc.
Není třeba se olejů bát.
Je ale dobré vybírat kvalitní oleje, lisované za studena, a používat je podle jejich účelu.
Každý olej má trochu jiné složení, jiný charakter a jiný terapeutický potenciál.
Když s nimi člověk zachází s respektem, mohou být velmi jemným a zároveň překvapivě účinným nástrojem pro podporu zdraví.
A někdy také pro to, aby se střeva konečně rozhodla spolupracovat.
